OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nemá cenu dokola vyprávět o tom, že kvalitního českého čistokrevného black metalu je jako šafránu. A když už se nějaká nadějná smečka objeví, je dobrý dojem z muziky “zazděn“ pitomými nacionalistickými texty. Jedním z dalších adeptů, snažících se něco provést s tímto neutěšeným stavem, je v podzemí již poměrně slušně zavedená banda FOREST. Díky mému náhodnému seznámení se s jejich frontmanem a kytaristou Danem, ke kterému došlo v autobuse během cesty do Děčína, jsem mel možnost seznámit se s tímto, dnes už téměř nesehnatelným, materiálem.
Nejedná se úplně žhavou novinku, nahrávka vznikla v průběhu let 2000 a 2001 a všech 300 kópií je v tuto chvíli již vyprodáno.
Pohanství a hudba, toť v rámci undergroundového black metalu poslední dobou nesmírně populární a módní spojení. Opěvování krás drsné a nádherné přírody, se kterou je člověk neoddělitelně spjat, známe velmi dobře už v podání převážně skandinávských kapel, z nichž prim v této oblasti patří mimo jiných i BURZUM. Pochopitelně i zde platí rčení, že ne vždy se vše podaří. Jinými slovy, v mnoha případech vyznívá snaha o řekněme pohanský black dosti rozpačitě a někdy přímo katastrofálně (konkrétní vinníky nechť si každý dosadí sám). Nic z toho se však nedá říct o FOREST!
Jestliže jsem v jedné z předchozích vět uvedl jméno BURZUM, tak vězte, že to mělo své opodstatnění. Právě odkaz Vikernesova díla z doby “Filosofem“ je z hudby FOREST cítit nejvíce. Jednotlivé skladby sice nedosahují deseti a víceminutových délek, jak je tomu zvykem u norského vzoru, vyznačují se však velmi pomalým tempem a “prasácky“ řezavými kytarami. Zvukem kytar se podařila navodit opravdu ta správná “lesní“ atmosféra. Dokonalá přírodní hypnóza je způsobena poslechem jednoduchých, dokola se opakujících riffů se Skyrkjovým dřevorubeckým hlasem. Bicí automat svým zvukem nic nekazí, spíše pomalu ale jistě odbouchává další a další vteřiny posluchačova pobytu v Krkonošských horách, který jsem si já osobně chtěl po doznění poslední skladby prodlužovat dalším a dalším poslechem ...
O zvuku už menší zmíňka byla, tak jen doplním, že milovníci čistého a krystalického zvuku jednotlivých nástrojů si na své určitě nepřijdou. Ono to u podobně laděné muziky ani jinak nejde. Z mého pohledu je však nazvučení této nahrávky, které má na svědomí Danovo domácí studio, vzhledem k zaměření muziky FOREST velice přesvědčivé a autentické. Musím se přiznat, že z domácích luhů a hájů jsem už hodně dlouho neslyšel tak brilantně nazvučenou nahrávku vytvářející tu správnou a u black metalou žádanou atmosféru černoty a temna.Les, hory, bezvýznamnost lidského bytí v porovnání se sílou přírody, toť témata, kolem kterých se točí lyrika FOREST. Skrze Skyrkjův srozumitelný projev si je můžete vychutnat, aníž byste po nich pátrali v bookletu. Nutno však říci, že při pohledu na velmi skromný v “xeroxových“ barvách vyvedený obal byste je hledali marně. Je to tak trošku škoda, že fotografie na obalu, odkud odjinud než z lesa, je vyvedena pouze černobíle. Pohled na krásnou barevnou scenérii z přírody by dojmy z této hudby ještě více umocnil.
Budoucnost FOREST se v současnosti začíná ubírat směrem k nahrávání debutní desky. Navíc se kapela snaží dostat častěji i na koncertní pódia a tím pádem i do širšího povědomí blackuchtivého posluchačstva. Nedávný, velmi úspěšný koncert v pražském klubu Hells Bells jen podtrhnul má tvrzení o kvalitách a perspektivě tohoto spolku.
Kdo čeká něco nového, či dokonce revolučního, u FOREST zcela určitě nepochodí. Zastáváte-li názor, že český black nestojí mírně řečeno za nic, zkuste si toto CD alespoň pozorně poslechnout. Tato nahrávka, sic v dnešní době zavání archaismem, má výbornou atmosféru, na black metal velice trefný zvuk a hlavně, hlavně tento materiál je velmi úpřimný!
6,5 / 10
1. Intro: Frost From North
2. Agónie
3. Ve stínu temného lesa
4. Krkonoše
5. Poznání pravdy
6. ... v prach se obrátíš
7. Bohemian Forest
Boio Haemum (2001)
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.